Takže, je tu první díl mé povídky:) Snad se vám bude líbit!

Z hodin na stěně vyletěla zmenšenina Noctowla a začala vydávat pronikavé "hůů" to se opakovalo asi desetkrát, protože hodiny ukazovaly deset hodin. Kira seděla v pokoji u svého stolu a chystala si věci na zítra.
"Kiro, jdi už spát" ozvalo se ze zdola už poněkolikáté.
"Už jdu" následovala stejná odpověď. Kira už se nemohla dočkat zítřka, kdy si vybere svého prvního pokémona. Nejvíc se bála toho, že zaspí, proto si nastavila všechny svoje budíky, aby se to nestalo.
"Kiro, jdi už spát" ozvalo se ze zdola už poněkolikáté.
"Už jdu" následovala stejná odpověď. Kira už se nemohla dočkat zítřka, kdy si vybere svého prvního pokémona. Nejvíc se bála toho, že zaspí, proto si nastavila všechny svoje budíky, aby se to nestalo.
Ještě ani jeden budík nezazvonil a Kira se už probouzela. Hned jak vstala, tak se převlékla. Sešla ze schodů a ozvalo se "Blisy" tenkým hláskem. Blissey byla jejich domácím pokémonem, kterého vlastnila její máma. Její táta byl pozorovatel pokémonů a tak pořád byl někde pryč.
Blissey byla moc šikovná a zvládala i domácí práce jako vaření, uklízení i starání se o zahradu.
"Blisy!" ozvala se znovu a nesla talíř se smaženým vajíčkem ke stolu.
"Díky Blisy" poděkovala Kira.
"Blinsy!" nadskočila Blissey a běžela nahoru po schodech. Když seběhla zase dolů, držela Kiřin batůžek který si měla brát na cestu. Přibalila jí tam pár buchet na cestu, a jelikož byla chytrá, i nějaké pokémoní jídlo.
Kira dojedla snídani a chystala se, že už se vydá. S mámou se rozloučila už včera večer, protože její máma byla spáč, jako ona.
"Děkuju ti Blissey, jsi ten nejlepší pokémon" začala se loučit i s Blinssey.
"Blisy!Blisy Blisy!" natahovala Blinssey ruce aby mohla Kiru obejmout.
"Blisy!" vydala ze sebe zase Blinsey, a ze své kapsičky vytáhla něco kulatého. Byl to pokebal s křížkem.
"Kde jsi ho vzala Blisy?"
"Blisy,Blisy Blisy!"
"Tak děkuju, a ahoj!" Zamávala Kira Blissey když se vydála po cestičce k laboratoři profesora Oaka. Cestu zkoumala pokeball, přemýšlela, k

čemu slouží. Křížek vypadá jako co bývá na pokemoních střediscích..
Když přišla, u pultu byl už jeden pokébal. Byla zvědavá, který pokémon v něm je. Kira vzala pokébal do ruky. Z červeného záblesku vylezl charmander.
"Čár, čár mandr" ozval se.
"Ten je úžasný" rozplývala se Kira, "budeme určitě skvělý tým!"
"To věřím, Charmander je skvělý společník. Určitě se ti ho podaří dobře vytrénovat až na Charizarda" usmál se profesor.
"Můžu se zeptat, tohle je samec nebo samička?" zeptala se zvědavá Kira.

"Tohle je samička," "A ještě něco, tady máš pokedex a pokebaly. V pokedexu jsou podrobnosti o všech pokemonech" dodal profesor Oak, "vydej se po cestě z města až do lesa. Můžeš si tam nachytat spoustu pokémonů. Z lesa potom vyjdeš v Červencovém městě.
"Děkuju, pane profesore" poděkovala Kira a vydala se na cestu.
"Jenom si dávej pozor na Beedrilly, v okolí je jich tu spousta" volal za ní profesor.
"Děkuju, pane profesore" poděkovala Kira a vydala se na cestu.
"Jenom si dávej pozor na Beedrilly, v okolí je jich tu spousta" volal za ní profesor.




Dobrý